Téma týdne? Rozvoj dětí!

V tomto týdnu na mě z mnoha stran padalo jedno téma, a to rozvoj dětí, jeho omezení, jak děti zaujmout, jak u nich nastavit růstové myšlení a jaký mají slova vliv na utváření dětské osobnosti. Spojím veškeré podněty z tohoto týdne do jednoho článku.

Ve středu jsme si pozvali na Háje lektorku Lenku Kubáčovou, u které jsem na konci října absolvoval přednášku o neverbální komunikaci a se kterou jsme se bavili o možné spolupráci. Její přednáška na téma Vliv slov na utváření osobnosti dítěte se trenérům velmi líbila a přinesla jim mnoho nových poznatků.

Den poté, tedy ve čtvrtek, jsme se na Slavii zúčastnili přednášky na téma růstové myšlení. Přednáška byla založena na knížce od Carol Dweck, Nastavení mysli. Tuto knihu jsem četl a hlavní myšlenka, že je lepší růstové nastavení mysli než fixní, je v knize dle mého názoru až zbytečně opakována na cca 265 stránkách.

V pátek mi poslal kamarád odkaz na video z dílny DVTV. Video najdete pod názvem: V českém školství vyhoří už prvňáci. Učitelé mají trauma, neumí děti zaujmout, říká Hruda. Je ke shlédnutí zde: Video o českém školství a zaujetí dětí pro výuku

V neposlední řadě také o rozvoji dětí (a potlačování přirozeného rozvoje s dopadem na zdraví) vypovídá od kamaráda trenéra z Třebíče foto příspěvek na facebooku, který úzce souvisí právě s videem z DVTV.

Z knížky Marťase Daňka.jpg

Tyto čtyři události, informace v jednom týdnu mají úzkou souvislost. Jedna z otázek, která padla ve středu i ve čtvrtek byla, jak jsou trenéři schopní ovlivnit rozvoj dítěte, když ho mají, v lepším případě, „jen“ třikrát týdně na tréninku? Má to vůbec význam? Odpověď zazněla ve středu. Ve věku 6-7 let přijímá dítě novou autoritu kromě rodiče. A kolikrát to, co řekne tato autorita (paní učitelka, trenér) bere za „svaté“, i když rodič tvrdí něco jiného. Dodnes si pamatuji, jak jsem s tehdejšími třeťáky na kroužku řešil, že nulou se nedělí, ale věřili paní učitelce, která se tehdy spletla a tvrdila, že výsledek při dělení nulou je nula (je to ojedinělý případ ve školství). Autority tedy mají možnost nasměrovat a rozvíjet dítě, ideální je, když se to odehrává v souladu s rodiči. Proto pořádáme na Hájích metodické povídání, kde mluvíme o naší filozofii a rodičům, kteří ji nepřijímají za svou, nebráníme v hledání jiného klubu.

Důležité je však vytvořit takové prostředí, aby se děti mohly rozvíjet a trenéři, učitelé, k tomu měli podmínky. A je třeba také vybrat trenéry či učitelé, kteří to dovedou. Zástupkyně Mendelky ve středu potvrdila, jak je důležitý výběr učitelek do 1. třídy, kde učitelky získávají děti pro učení se novým věcem. Stejně tak pro nás na Hájích je velmi důležité mít u malých dětí osvícené trenéry, kteří budou děti rozvíjet. I díky školení He-Art a dalším přednáškám v našem klubu se o to snažíme a vytváříme (v možné míře) podmínky pro to, aby mohli trenéři získávat informace. I proto chceme mít dostatek trenérů, abychom mohli dělat malé skupinky a mít tak pokud možno individuální přístup.

To, že růstové myšlení, tedy myšlení rozvíjející učit se překonávat překážky při oceňování za snahu a za aktivitu, je pro rozvoj dítěte přínosnější, než fixní nastavení kdy chválíme obecně, může být většině lidem pochopitelné, i když nečetli danou knížku. Tento článek to přibližuje: Myslíte zabrzděně či růstově? Otázkou zní, zda myslíme zabrzděně či růstově my dospělí. Pokud jsme pro děti autority a mnoho věcí po nás opakují, je třeba dělat věci, které chceme po nich samých. Učení za komunismu jsem nezažil, avšak co vím z vyprávění od prarodičů, cílem bylo vychovat „ovce“, tedy aby lidé nad věcmi moc nepřemýšleli. Přiznejme si sami, kolik z nás má růstové nastavení a překážky nevidí jako problémy, nýbrž jako výzvy k překonání? Myslím, že dnešní doba mnoho věcí mění, růstové nastavení je dnes častější, než v dřívějších dobách i díky různým knihám. Je však třeba říct, že tím, že žijeme v uspěchanější době, jsme uspěchanější i my sami a přenášíme to na děti.

Na jednom z tréninků jsme si s klukama povídali o tom, že abychom stihli více věcí, je potřeba vnímat a dávat pozor, když si je zavoláme a chceme jim vysvětlit, co budeme dále dělat. Více se toho poté naučíme a budeme lepší fotbalisti, taková byla má argumentace. Po půlhodině jeden z kluků při cvičení říkal, že by chtěl jiný trénink. Když jsem se ho zeptal jaký, odpověděl, že povídací. Tak mu na to říkám, že si můžeme povídat buď před nebo po tréninku, že teď máme prostor na to trénovat. A spoluhráč stojící opodál reagoval: ALE NA TO NEMÁM ČAS.

Proč tuto příhodu zmiňuji v souvislosti s růstovým myšlením? Růstové myšlení je právě o čase, o trpělivosti, aby si děti hledaly cesty, hledaly řešení, a to nejde kolikrát hned. Naopak, rozjezd kolikrát bývá delší, než když po nich extra myšlení nevyžadujeme, ale pak právě můžeme potlačovat tu touhu učit se a poznávat nové.

Nehodnotím, kdo jak co dělá, protože je potřeba, abych začal sám u sebe a s informacemi, ať už novými, či staršími, naložil dle svého nejlepšího vědomí či svědomí. Mým cílem na cestě poznávání bylo přinést souvislejší text a sesumírovat týden, ve kterém se téma rozvoje dětí často objevovalo v různých podobách. Věřím, že je text srozumitelný.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s