Příběhy ze školní jídelny (1)

Ve školní jídelně se dá dozvědět ledacos. Děti si povídají a vyprávějí. A tak je se čas od času zde na webu může objevit příběh ze školní jídelny, o čem vlastně dnešní mládež diskutuje a uvažuje. Následující příběh či rozhovor patří k těm, který nám ukáže, jak jsou malé děti vnímavé.

K obědu si k Panu X sedli dva druháci a jedna druhačka. Aby se zachovala jejich anonymita, dáme jim přezdívky Drak, Brouček (tak totiž ten den oslovila jedna z paních kuchařek hlavního aktéra rozhovoru, což Brouček sdělil po příchodu ke stolu, proto tu přezdívku využívám), Šprýmařka, která spíš rozhovor poslouchala. Na rozhovoru je krásné, jak děti vnímají svět dospělých.

Text je až o té části rozhovoru, která je hlavním námětem tohoto článku. Debata nezačala hned takto. Věty nejsou doslovné (je to příběh), avšak upravené tak, aby zachovaly hlavní myšlenku.

Drak: „Pane X, vidíte támhletu holku?“

Pan X: „Ano Draku, vidím.“

Drak: „Brouček ji nesnáší.“

Brouček přichází s natočeným pitím.

Pan X: „Proč ji Brouček nesnáší?“

Drak: „Protože je do Broučka zamilovaná a Broučkovi se nelíbí.“

Pan X: „Je to tak Broučku?“

Brouček: „Jo, je to tak, je to odporný.“

Pan X: „Chápu to, že teď ti to přijde odporný. Přesto by bylo lepší to pochopit a případně ji říct, že ji nemiluješ. To není důvod, abys ji nesnášel. Vem si, že by to bylo naopak, že bys měl rád nějakou holku a ona by Tě kvůli tomu nesnášela, kdyby tě neměla ráda a řekla Ti to.“

Brouček: „Tak bych ji dal facku!“

Pan X: „To se taky nedělá. Nicméně rozumím, že teď se Vám holky úplně nelíbí, ale až budete starší, budete rádi, že vás budou milovat.“

Drak: „Nechci žádnou holku, budu jen strejda.“

Brouček: „Já holku chci, udělám si s ní dítě a nechám si jen to dítě.“

Pan X: „Draku, ty nechceš děti? Jak to, že budeš strejda? Broučku, proč by sis nechtěl tu ženu nechat?“

Drak: „Moje ségra bude mít děti a až je bude mít, tak budu strejda.“

Šprýmařka: „Děti zlobí, jsou hodně hlučné.“

Brouček: „Nechci ženu, aby mi rozkazovala.“

Pan X: „Jak rozkazovala?“

Brouček: „Tohle ukliď, vynes koš, támhleto umyj.“

Pan X: „A odkud to znáš, že to takhle funguje?“

Brouček: „Znám to od rodičů, tohle říká máma furt tátovi. Proto nechci ženu.“

Pan X (po vlně smíchu): „A to ji řekneš dopředu, že s ní chceš mít jen to dítě a pak ji opustíš?“

Brouček: „Nene, to ji neřeknu a až ji řeknu, že se s ní rozvedu (opravdu použil slovo rozvést – pozn. autora), tak si dítě nechám.“

Pan X: „Takhle to nebývá, většinou se dítě svěřuje matce do péče.“

Brouček: „Až ji to řeknu, tak dítě schovám do skříně, řeknu jí, ať jde pryč z mého domu a dítě si nechám. A taky chci být děda, až budou moje děti mít děti, tak budu děda. A až umřu, tak mi budou chodit na hrob.“

Konec hlavní části rozhovoru. Inu, není to pozoruhodné, náhled dětí na svá budoucí dospělá já?!

Reklamy

1 komentář: „Příběhy ze školní jídelny (1)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s